À TERRE - Embrasser La Nuit
Nebezpečný sludge, doom, post metal s nádherně kanální francouzštinou. Zahulený zvuk a dusivé nálady, až se z toho svírá hrudník. À TERRE mě na první poslech dostali, uvidíme jak trvanlivé to bude.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Možná jste již THE AXIS OF PERDITION po předchozím, nepochopeném experimentu odepsali. Pak se chytněte za nos, Britové jsou totiž ve skvělé formě a nahrávkou „Tenements (Of The Anointed Flesh)“ získávají fanoušky zpět na svou stranu. Paradoxně totiž natočili svou možná nejmetalovější desku, čímž pomyslně uzavřeli trilogii „Urfe“, započatou na předchozím dvojalbu.
To bylo v podstatě tvořeno mluveným slovem herce Leslieho Simpsona s dark ambientním podkresem a naprostým minimem tvrdších pasáží, což z něj - při ubíjející jedenapůlhodinové délce – učinilo záležitost skutečně jen pro otrlé. Naštěstí však naše vyšinuté seskupení znovu otáčí kormidlem o stoosmdesát stupňů a my si tak můžeme užít nefalšovanou dávku emocí, které by za pozitivní dokázal označit snad jen dlouholetý chovanec ústavu pro chorobomyslné.
Tomu se však lze jen těžko divit, když je gró desky tvořeno bestiálně kroucenými, komplikovanými kytarovými linkami, nelidským vokálem Brooka Johnsona a sypajícímí blastbeaty. Temně ambientním motivům se kapela pochopitelně ani v současnosti nevyhýbá, nicméně jejich užití je spíše sporadické a sloužící především k dokreslení tísnivé nálady. THE AXIS OF PERDITION na nahrávce řádně tlačí na pilu a jdou mnohdy do značného extrému, výsledkem čehož je místy až blasfemická jízda s psychedelickým podkladem a minimem oddechových pasáží. Ty ale, pokud už vůbec přijdou, stejně většinou dokresluje ne zrovna přátelsky naladěný, vrstvený vokál vycházející snad až odněkud ze samotných zemských útrob, což má za následek udržení posluchače v permanentní pozornosti po celou dobu trvání desky.
Snad s výjimkou uklidňující „Ordained“ a několika výrazně melodických linek tedy seskupení nabízí po posluchačsky náročném „Urfe“ obvykle laděnou nahrávku, která disponuje velmi osobitým rukopisem. Nahrávku, jejíž počátky údajně sahají až někam do roku 2005, kdy AXIS ovládli blackmetalový svět se svým zásadním počinem „Deleted Scenes From The Transition Hospital“.
„Tenements (Of The Anointed Flesh)“ je - podobně jako výše zmíněné - dílem, které budí pocity paranoie a strachu. Také díky tomuto intenzivnímu vyznění se kapela vyšvihla na výsluní současného black metalu a vzhledem k tomu, že ani v roce 2011 se v tomto ohledu nic nemění, drží se na špici i nadále. Mezi nejlepšími blackmetalovými deskami letoška by tato nahrávka rozhodně neměla chybět.
Možná jste již THE AXIS OF PERDITION po předchozím, nepochopeném experimentu odepsali. Pak se chytněte za nos, Britové jsou totiž ve skvělé formě a nahrávkou „Tenements (Of The Anointed Flesh)“ získávají fanoušky zpět na svou stranu. Paradoxně totiž natočili svou možná nejmetalovější desku.
9 / 10
Brooke Johnson
- vokály, elektronika
Michael Blenkarn
- kytary, basa, elektronika
Dan Mullins
- bicí, elektronika
Saulius Bielskis
- elektronika
1. The Sleeper
2. Unveiled
3. Unbound
4. Sigils And Portents
5. The Flesh Spiral
6. The Dark Red Other
7. The Changer
8. Disintegration
9. Ordained
10. Awakenings
Tenements (Of The Anointed Flesh) (2011)
Urfe (2009)
Deleted Scenes From The Transition Hospital (2005)
Physical Illucinations In The Sewer Of Xuchilbara (The Red God) (EP) (2004)
The Ichneumon Method (And Less Welcome Techniques) (2003)
Corridors (split s PULSEFEAR) (2002)
to je jedina kapela ktora skoro vzdy splni ocakavania,nemam co povedat proste som vedel ze to bude sleha ako vzdy...ani nemusim pisat slova udivu,beriem to ako samozrejmost...
Nebezpečný sludge, doom, post metal s nádherně kanální francouzštinou. Zahulený zvuk a dusivé nálady, až se z toho svírá hrudník. À TERRE mě na první poslech dostali, uvidíme jak trvanlivé to bude.
U retro hevíků je klíč jednoduchý: buď to kopne, nebo ne. U těchto Švédů je situace ihned jasná. Příjemně dobový zvuk, přesvědčivý projev, jednoduché háky a príma veteránská atmosféra. Výsledkem je žánrově trve kolekce, kterou člověk vděčně vdechne.
Ejhle, špičkový německý debut našťouchaný bravurním technickým DM. Má to dost valérů, skvělou balanci mezi melodikou a zrůdnou agresí, zábavný vokál a explozivní basu, která evokuje klasiky žánru. Němci působí dojmem, že se pro první ligu narodili!
Košatý technický death, agresivní náklepy střídá progresivní hravost a přestože se jedná o brutální formu death metalu, je to i dostatečně čitelné. Povedený zvuk dává vyniknout všem instrumentálním parádičkám. A tempo je většinou zabijácké. Palec nahoru.
Tento šťavnatý mix proto-black/deathu s thrashovým zurvalstvom, nasratosťou a rýchlosťou sa mi veru pozdáva. Švédom to krásne hrá, tento debut u slovutných Century Media sa veru podaril.
Nové album skotských MOGWAI opět těží ze soundtrackových zkušeností skupiny, ale současně je cítit snaha vrátit se k postrockovým kořenům a především po produkční stránce ostřejšímu soundu. Tady bude co naposlouchávat.
Postmetalový koktejl, ve kterém je namixováno hodně rozdílných vlivů, od DEFTONES přes náznaky TOOL až k post rocku či dravému i melodickému post hardcore. Trochu zvláštní koktejl, ale říz to rozhodně má.